Jednou ráno se tak probouzíme, bylo to úterý 23. června. Djembees rozlepil oči, něco zabrblal a šel zkontrolovat vodní stavy. ,,Ty kráásooo!!! Blanice! Blanice tečeee!" K mému překvapení sehnal dalších pět lidí, kteří se s námi pustí na Blanici při druhym povodňovym stupni. Takže je to jasný, pakujem se a večer vyrážíme i s Palackým do Volar, abychom nemuseli ráno brzo vstávat. Kmocháček totiž určil svůj odjezd na pátou hodinu. RANÍ!
   Ve středu ráno po telefonátu zjišťujem, že Blanice má pořád dost vody a proto určujeme Čeňkárnu která má kolem 40 kubánců alias Nejprve je potřeba se rozcvičit. Složení kajaky - Hroch, Djembees, já a samozřejmě Míra z Plzně, kterej má jako vždy lehké zpoždění. Ach ty plzeňácí... Potom Kmochi a Palackí na barace v singlu a Žralok jede do války na Kursku.
Čeňkárna se dá popsat jako hezká příjemná vyjížďka, vlny velký, ale válečky skoro žádný, a když už, tak se jim dá vyhnout. Já jednou eskymuju, dostanu do hlavy šutrem, odřu si svojí černou helmu a mam špatnou náladu až do oběda. Pak totiž přinesou všem okolo smažák a mě řííízeeek...
...po obědě Kmochi kouká, kouká a co vidí! Blanice klesla a klesá dál, takže sedáme do aut a všichni jsme domluvení, že se sejdem na výstupním místě. Když už s Djembeesem a Palackým čekáme na ostatní půl hodiny, voláme, kde jakože jsou a jestli chtěj, aby nám to kleslo úplně? Poté se dovídáme, že my se nacházíme na místě nástupním. Ostatní dorazí, rejpnou si, ale celkem jsou zaražení jako prdi. Viděli totiž podstatně větší část řeky než my. AAha! Ptám se jich, jestli je to hodně těžký. ,,Mnooo...", ,,No takhle...víš..." - debatu rozsekne Mirek: ,,JO, je to těžký", a udělá mi knězkým gestem kříž. A tak vyjíždíme.
   Zpočátku vypadá Blanice mírumiluvně, kličkovaná, tuhle keřík, támhle kytička a tady kravička,...Palackí ji označuje za vrbičkárnu. Po chvíli situace zhoustne. Při první prohlídce před Blanickým mlejnem, kterej tam nakonec nebyl, musíme překonat ohradník. Učiníme zkušební dotyk, zda je nabitej. Nejni, a proto si vesele přelejzáme a jdeme se podívat na vodu. Až po chvíli Žralok zjišťuje, že nabitej je, a proto se ho už nikdo nedotknul a poté byly k vidění zváštní atletické figuríny. Jedeme dál a jsme zvědaví, jak bude vypadat onen Blanickej mlejn. Čekali jsme velkej válec s vývařištěm, ale místo toho tam byl jen velkej zabalák, takže jedem všichni a všichni krásně. Vlny se pomalu začínaly zvětšovat a tu a tam byl k vidění a cítění nějakej ten váleček. Po chvíli přijíždíme k první kaskádičce, (pár jich už máme za sebou, ale tohle je první, kterou si jdeme prohlídnout, protože o ní víme dopředu) a Djembees najíždí cestu. Stojíme na břehu s Mirkem a řikáme si: jo jasný, tady to hází dost doleva, váleček, hm hmm...jasný, pak to srovnat a pořádně to rozjet a tady, tady to rozhodně nejet vlevo, protože tady je ten válec úplně největší. Ok, tak jedem. Mirek jede a za chvíli se rozjíždim já. Hned jak vjedu do kaskády, ztrácim orientaci a tak jedu, kudy mi radí srdce...a jedu to úplně vlevo. Projedu to ale v pohodě a váleček mě ani moc nepodrží, takže jsem spokojená. Pak jedou barakáři i Žralok, který největší vlnu projede s rukama nad hlavou za vítězného řevu. Djembees si mezi tím trénuje flat spiny.
   Jedeme dál a ač se tomu jen těžko dá uvěřit, situace se ještě ostřejší než před chvílí. Projíždíme další kaskádou a Palackí se všem omlouvá, že kdy prohlásil Blanici za vrbičkárnu. Přede mnou jede Dj, za ním Hroch, oba mi zmizí za zatáčkou, takže neznam stopu. Tak jedu, jedu,...a poprvý v životě zažívam takovou vodu, kde se nemůžeš soustředit na to, co tě čeká, ale na to, čím právě projíždíš. A když projedu šikmej válec, kterej hází vlevo na skálu, je pro mě vělkým překvapením, když přímo před sebou vidim velkej šutr, přes kterej valí voda. Objet už to nestíham a tak jedu přes něj, dopadnu, zamakám, a jsem venku. Kluci se tváří trošku uraženě, že ho objeli, páč se báli, jakej tam bude válec. Ostatní jednou v pohodě, šutr objíždí ( ) a jede se dál. Další kaskády, malý vracáčky a voda furt valí. Pečlivě na sebe čekáme a hlídáme se, fakt se mi to líbí. Za cestu se cvaká Palackí a ukazuje nám ukázkovýho eskymáka v barace. Bohužel znovu padá do vody, a protože barakovej eskymák je zázrak, kterej Palackí koná jen jednou za sto let, plave. Po zamlžených Šumavských lesích se rozléhá jekot. ,,Palacký plave!...Palacký už neplave!!! Palacký už zase plave!"  Veverky zděšeně utíkají do vrcholků stromů, vyděšený zajíc v rachlosti běhu zakopává o pařezy a my lovíme Pepu. Spíš baraku, protože Pepa se ukázkově dostal na břeh válením sudů. Jednou plave i Žralok a plave pěkně dlouho. Kursk se nám podaří vylovit a když se ho s Djembeesem snažíme dát jakžtakž do pořáku, urveme mu poutka. Rozhodneme se ho pustit po vodě dolů, kde ve velkym vracáku čekají Kmocháček s Mírou, aby ho vylovili. Mezi tím se nám podaří Kursk šoupnout tak šikovně do válce, že jen stojíme na břehu a bezmocně koukáme, jak se tam chudák mydlí. Dj se už sune do vody, že do něj kopne, ale válec uzná, že už je Dj namočenej dost a Kursk pouští. A já si vychutnávám pohled na to, jak Mirek skáče celej do vody, a představuju si jeho výraz. Och ano, život je krásnej...
   Jdu se podívat, kde je Žralok. Dojdu ke klukům, kteří mi ukazujou někam na druhej břeh. Nemůžu Žraloka najít, až po chvíli vidim, že jeden strom skáče a mává rukama. Žralok dostane k narozeninám křiklavě růžovou vestu! Hroch pro něj sjede na barace a všechno je pak v pohodě.
   Jedeme dál, na asi poslední kaskádě se cvakám, a to kvůli školácký chybě samozřejmě. Eskymuju a Dj s Mírou jedou se mnou a hlídají mě. Vyeskymuju a chytam se pochybnýho kořínku, načež se mě jako na povel chytnou oba dva v docela slušnym proudu, ale kořínek drží. Tak buď povolí on, nebo moje rameno. Čekáme na ostatní a jedeme.
   Povodně jsou fajn věc, a proto si můžem po zatopený louce dojet až k autům. Gratulujem si, že jsme to přežili a shodujem se na tom, že jsme sjeli čtyřkovou řeku, kde vcelku odpočinkový pasáže byly trojkový nebo dvojkový.
   Blanice se mi líbila, i když jsem jí skoro celou proeskymovala...ale plavání by bylo horší:)
                                                                                                 Krysýna